Hledejte to za domem

Když děti usnou, vydávám se na večerní toulky po okolí, abych operovanému kolenu dopřála nutnou rehabilitaci. 

Na kole brázdím cesty kolem řeky, míjím domy a pak už jen malé chatičky místní rozlehlé osady. Obloha se začíná ztmavovat a jen v jejích koutech vykukují krásné červánky – nadýchané peřiny. Voda je klidná, jakoby se už také ukládala ke spánku. Do očí mi létají hejna mušek, přivírám je a škvírkami sleduji cestu i dění kolem. 

U vody sedí pár rybářů, kteří trpělivě čekají na svůj úlovek. Jakoby tu čekali už věky. Zatuchlé okenice jednotlivých chat jsou otevřené dokořán. Dávají vědět o tom, že léto je v plném proudu. Venku visí na malé šňůře vlhké prádlo, ve dveřích poletují dlouhé záclonky a zvou nenápadně dovnitř.
Na zahrádkách v přítmí stromů plápolá oheň, do nosu mě šimrá jeho vůně. Ještě víc přivírám své škvírky a vybavuji si dětství. Každé léto jsme na Vysočině navštěvovali příbuzné v malé chatičce
 u lesa. Známá vůně starého dřeva, chuť čerstvých malin a borůvek, smaženice na pánvi a večer opečený buřt. Síťová houpačka zavěšená mezi dvě břízy, skládací lehátka před verandou, výhled na vzdálaný rybník, les přímo za chatou, malé větvičky, které praskaly pod každým lehkým krokem, bodnutí včely, pláč, úzká cestička mezi stromy a za ní rozcestí. Vpravo nebo vlevo? Rozbořený posed v korunách stromů, srnka a zajíc běží přes cestu, vítání slunce u snídaně a loučení se s ním společně s večeří. Žolíky, pexeso a knížky plné obrázků. Když je zima, topíme v krbu. Na starých kamnech bublá omáčka. Žinka a malé umyvadlo, ve kterém se jednou za čas ošplouchnem. Jsou přece prázdniny.. Palandy a teplé duchny, které hřejí a dusí zároveň. Noční běhy na kadibudku a strach. Je tam někdo? 

Užíváme si každou chvíli a nechce se nám domů. 

Do oka mi vletěla další muška. Málo přivírám. Lidé sedí u svého ohně, tiše, dívají se na jednotlivé plameny, vnímají jeho vůni a nic víc nepotřebují. Oheň hoří, prádlo se suší, ryby se v řece divoce mihotají. 

Nasávám tu idylu kolem a uvědomuji si, že pro radost není třeba jezdit stovky kilometrů daleko. Honit se za divokými vlnami nebo šplhat na vysoké hory. Nemusíme utíkat do dálav, abychom hledali sami sebe. Všechno, co potřebujeme, můžeme mít přímo za domem. Stačí být součástí. Sednout si jen tak k řece, pozorovat červánky a čuchat vůni ohně. Tak, jak jsme to dělali, když jsme byli malí. 

Krásné léto!