Šamanský víkend

Představa Indiánů pro mě nikdy nebyla Vinnetou a Ribanna. Byla to pro mě síla, moudrost, spojení s přírodou a se Zemí. 

Nabídka víkendu s Indiánkou z Argentiny byla pro mě impulsem k rozšíření si obzorů v oblasti,
ve které se už nějakou dobu pohybuji. 

A tak jsem si zařídila hlídání a vyhledala si spoj hromadnou dopravou, který mě během tří hodin a tří přestupů měl spolehlivě dopravit až na místo činu. 

Když jsem se řidiče autobusu zeptala, jestli mi poradí, kde najdu dům U Kamenné ryby, řekl bez váhání: “samozřejmě,” a zastavil mi přímo před brankou. 

Vešla jsem do zahrady, vzala za kliku, ale dveře byly zavřené. Obešla jsem celý ohromný dům a postupně zkoušela všechny dveře, které jsem potkala. Všude zavřeno. Přede mnou se rozprostírala ohromná zahrada, která z části připomínala les. Vydala jsem se až na konec pozemku, potkala koně, kozy, psy, kočky, indiánské týpí, poutní chýši i medicínský kruh, kvůli kterému jsem sem přijela, ale nikdo nikde. 

Když jsem vytočila číslo umístěné na webovkách, dozvěděla jsem se, že už všichni odešli do lesa stavět nový kruh. Měla jsem hodinu a půl sedět na zahradě a čekat, až se všichni vrátí. Ještě před rokem bych se asi naštvala a buď rovnou odjela nebo aspoň nasupeně běhala po zahradě a se vztekem kopala do klacků a kamenů. Ale tentokrát jsem se pousmála. Byl krásný podzimní den, slunce hřálo, všude bylo ticho, stromy zářily jasnými barvami a jednotlivé listy něžně tančily v jemném větříku. 

Sedla jsem si na jeden ohromný kmen padlého stromu a nasávala tuhle směs dokonalosti přímo do plic. Znovu jsem se usmála. Věděla jsem, co to znamená. Zpomal. Krásný vzkaz na začátek. Ještě ráno jsem dodělávala práci, uklízela dům, prala prádlo, vařila oběd pro děti, balila si tašku a pak s jazykem na vestě 3 hodiny cestovala až sem. Chtěla jsem mít všechno rychle, dozvědět se co nejvíc informací, ale hned na začátku jsem dostala jasnou stopku. Zastav se. Tento pocit na startu se mnou plul celý víkend. Zpomalení. Tady a teď. Není kam spěchat. Užívat si každou minutu v tichu a klidu. Všechno má svůj čas.

Ačkoliv jsem měla celý víkend pocit, že vím, o čem Alicia mluví a že si jen utvrzuji a prohlubuji své poznatky, až na konci pobytu jsem si uvědomila, že odjíždím s nepopsatelnou energií, která ve mně zůstává dondnes. Když jsem vstoupila do nově postaveného medicínského kruhu, jenž funguje podle 5 tisíc let staré indiánské tradice, nevěděla jsem, co mě čeká. Sedíte u jednotlivých kamenů, zavřete oči a jen posloucháte. A dostanete odpověď na to, na co se ptáte. Promlouváte se svým vnitřním dítětem, vnitřní ženou, vnitřním mužem i se svou duší. Přijela jsem se ptát, kde najdu to, co hledám. A odpověď byla velmi jednoduchá: ve svém srdci. 

Nemusíte chodit nikam daleko. Každý si svůj sen nosíme v sobě. Jediné, co musíme udělat, je otevřít svá srdce. A pak se začnou dít neuvěřitelné věci…